17. června 2019
Archiv článků
Markéta Šafářová, ředitelka Oblastní charity Polička, podala rezignaci. Po patnácti letech, unavena nekončícím bojem o existenci i podobu charitních sociálních služeb, se stahuje do ústraní.
Od září 2019 se s ní můžeme setkat na pozici sociální pracovnice v charitní službě Šance pro rodinu. Na veslo převozníka bárky zvané Charita, byl vypsán konkurz, a kdo dále tuto organizaci povede, se dozvíme v těchto červnových dnech.
Zatím co obrysy nové vůdčí osobnosti Charity jsou skryty v mlhách, „starou“ ředitelku a její dílo vidíme zcela zřetelně. A nelze jí upřít úspěch.
Nastoupila v roce 2004 do malé organizace s nejednoznačným společenským kreditem, třemi službami působícími v jedné pronajaté budově a s asi dvaceti pracovníky. Zůstává po ní zcela profesionální „firma“ s šedesáti zaměstnanci, která ve svých deseti střediscích poskytuje sociální a zdravotní služby asi tisíci lidem ročně. Co všechno se za působení Markéty v čele poličské Charity podařilo vytvořit?
V květnu 2005 byla dokončena výstavba Charitního domu I. – budovy denního stacionáře. O rok později se s podporou prostředků EU zrodila nová služba Otevřené dveře pro lidi s duševním onemocněním.
V roce 2007, když počet jejích zaměstnanců přesáhl hranici 25, se Farní charita Polička stala velkou organizací a přejmenovala se na Oblastní charitu Polička. Z Denního stacionáře se vygenerovaly AC dílny pro lidi s lehčím mentálním postižením a striktně se od sebe oddělila ošetřovatelská a pečovatelská služba pro seniory a nemocné. Občanské poradenství se rozdělilo na samostatnou poradnu a na Nízkoprahové denní centrum pro bezdomovce.
A pak už to jelo jako na drátkách. V září roku 2008 zahájil provoz terapeutický obchod Fimfárum, o dva roky později vznikla další služba - Osobní asistence, za rok na to středisko Šance pro rodinu a v roce 2013 Centrum náhradní rodinné péče. V letech 2013 až 2015 si Oblastní charita vyzkoušela sociální podnikání s lidmi s mentálním postižením v „eseróčku“ Otachar.
Stále vzrůstající zájem o služby s sebou přinesl potřebu přijímat nové pracovníky a zvýšil tlak na zázemí. Ten vyřešil v roce 2014 nákup domu ve Vrchlického ulici 10 (Charitní dům IV.), a ještě v témže roce se podařilo doslova ze země vydupat Domácí hospic sv. Michaela. Nedostatek prostor se opakoval v roce 2017 a byl vyřešen stejným způsobem, tentokrát nákupem Charitního domu II. (Vrchlického 16).
A Charita stále roste. Od roku 2018 se AC dílny rozšířily o jednu terapeutickou dílnu, Denní stacionář získal samostatné prostory a stejně tak letos v lednu Nízkoprahové denní centrum. Občanská poradna „driftuje“ do Bystrého a Otevřené dveře pokrývají celý Svitavský okres. Charita působí ve třech vlastních a jednom pronajatém domě a pěti dalších menších pronajatých prostorách v Poličce, Litomyšli, Svitavách a Bystrém. Pracovníci v pěti terénních a pěti stacionárních službách se dělí o 14 aut. Charita má svůj web a facebook, vydává zpravodaj, pořádá ročně tři až čtyři akce pro veřejnost. Je zapojena do místní komunity a stala se součástí farnosti. Někteří její pracovníci jsou začleněni do odborných profesních skupin na úrovni města, kraje, diecéze i republiky.
Tento hutný výčet odstupující ředitelka zhodnotila lakonicky: „Výsledek je součtem okolností, příležitostí, vývoje společnosti a práce lidí, kteří kolem mě byli. Za svoji nejsilnější stránku považuji schopnost obklopit se kvalitními lidmi.“
My bychom její tvrzení rádi doplnili o: „vynikající schopnost tyto lidi uvážlivě vést a umožnit jim vydat ze sebe to nejlepší. V tom jsi byla, Markéto, skutečná špička. Děkujeme Ti za to!“
Štěpánka Dvořáková