30. července 2019
Archiv článků
Maruška a její život
V červenci oslavila své 70. narozeniny. Část z tohoto života tráví s námi v Charitě. Od roku 2007. Docházela do AC dílen a pak, v seniorském věku, si vybrala Denní stacionář. Nejen s těmito přáteli oslavila své velké jubileum.
Maruško, nedávno jste oslavila 70. narozeniny. Jaká to byla sláva? V DPS mi pečovatelky hezky zazpívaly a daly mi kočičí jazýčky a velikánského medvěda a zazpívaly mi. Až mi vyhrkly slzy. V Hartmanicích u sestry jsem dostala dort. S ním jsem vyfotografovaná. Ve stacionáři pro mě udělali oslavu. Nafoukli balónky, měli jsme šampaňské a dostala jsem čaje a takový zásobník na čaje. Zahráli mi na housle na přání. Já jsem všechny pohostila. Moje sestra mi pro to přivezla chlebíčky a zákusky.
A jak se Vám daří? Daří se mi moc fajn. Dostala jsem hodně dárků. Mám jich plný stolek.
A jak Vám slouží zdraví? Chodím za panem doktorem Lisým. Mě bolí teda všecko. Beru hodně prášků, na všechno možný. Chystají mi je sestřičky z Charity každou středu.
Před třemi lety Vám umřela maminka, s kterou jste celý život žila. Jak to zvládáte? V týdnu to zvládám dobře. Já nedělám nic, jen odpočívám. Mám andulku Pepíčka a o toho se starám. V penzionu chodím na Zpívánky a chodím do Charity.
A jak Vám Charita pomáhá? Na penzionu mi bylo trochu smutno. Paní Smolková (sociální pracovnice DPS) se mnou mluvila a řekla mi, abych zase začala víc chodit do Charity. Teď sem chodím 4x v týdnu.
Co máte v Charitě ráda? Děcka mám ráda. Ty jsou na mě taky takoví hodní.
Máte z nich někoho nejvíc oblíbeného? Ani nemám.
Co ve stacionáři nejraději děláte? Mám ráda výlety a všechny akce. Jezdíme na plesy. Tancuju, chodím na bazén, ale ne na koupaliště, taky cvičím. Byli jsme na faře v Borové na návštěvě u pana faráře, to se mi moc líbilo.
Vy chodíte do kostela. Doprovází Vás někdo? Ne, chodím tam sama - ve středu k Michalovi (kostel sv. Michaela v Poličce). A teď v neděli mě vzal brácha do Bystrého na pouť.
Máte ještě někoho z rodiny? Já jezdím do Hartmanic k sestře. Berou mě tam od pátku do neděle a zase mě odvezou. A mám bratra. Oba se o mě starají.
Co o Marušce řekla její klíčová pracovnice z Charity Milena Dvořáková
„Maruška je příkladem toho, že ač od narození mentálně postižená, dokáže v dobře nastaveném systému podpory poměrně samostatně fungovat. Od smrti maminky bydlí sama v DPS Polička, víkendy tráví i své sestry v Hartmanicích a všední dny v charitním Denním stacionáři. S léky a dohledem nad zdravotní péčí jí pomáhají charitní sestry a s nahodilostmi života vypomohou sociální pracovnice z DPS nebo z Charity. Díky tomuto režimu je Maruška schopna žít po smrti své maminky i bez jejího doprovázení a ochrany a zdá se, že žije spokojený život,“ vysvětluje Dvořáková.
Maruška v Denním stacionáři oceňuje především mimořádné akce, které ji vytrhnou ze stereotypu. Dochází sem 4x týdně. Velmi ráda tančí, moc se jí líbí aktivity pořádané pány faráři, protože je praktikující věřící, ráda maluje a baví ji i rozumová cvičení, při nichž procvičuje paměť. Pobyt zde ji udržuje i v pohybu a aktivitě, takže je celkem fit. Do stacionáře dochází sama. Chodí s námi na procházky a na všechny sportovní akce: cvičení s dobrovolníkem Petrem Schafferem, plavání, cvičení s prvky muzikoterapie atp., na výstavy a za kulturou.
Maruška je taková dobrá duše, která má ráda všechny lidi kolem sebe, se všemi vychází a pro každého má vlídné slovo a pohlazení. V její povaze se zračí osobnost její maminky. Po její smrti převzala část péče Maruščina mladší sestra. Ta si ji bere každý víkend k sobě domů do Hartmanic.
Po večerech Maruška ráda kouká na televizi na sport. Teď třeba sleduje Tour de France. Také využívá některé další aktivity pořádané penzionem.
