3. června 2019
Archiv článků
Mnoho z vás znáte AC dílny Oblastní charity Polička jako místo, které produkuje originální rukodělné výtvory, které si můžete koupit v obchodě Fimfárum nebo objednat přímo v Charitě. Ač obecně obdivované, jsou vlastně jakýmsi „vedlejším produktem“ pracovní terapie těchto dílen.
Jejím prvotním cílem je totiž zmobilizovat schopnosti a dovednosti dospělých lidí s lehkým až středním mentálním handicapem natolik, aby třebas částečně, nebo dokonce úplně uspěli na trhu práce.
Ne každému z klientů se to podaří, ale máme řadu úspěchů. Tím posledním je příběh Filipa, jemuž se podařilo uchytit u zaměstnavatele, který chápe jeho limity a umí s nimi pracovat. Díky tomu ve Filipovi získal spolehlivého a oddaného pracovníka, který v mantinelech svých možností dokáže odvádět dobrou práci.
„Hledali jsme práci společně s Hedvikou a Katkou (pracovníci terapeutických dílen) na www.prace.cz. Chtěl jsem někde poblíž a v tom, v čem jsem vyučenej. Jsem kuchař, “ vypráví Filip o své cestě za získáním zaměstnaneckého poměru, na níž mu pomáhali právě AC dílny. „Hledali jsme dlouho. Od Vánoc pracuji v Lačnově v penzionu Na Čechách. Je to rodinnej podnik. Mám smlouvu na rok.“
Zaměstnání získal po osmi letech docházení do AC dílen, kde prohluboval své sociální a pracovní návyky. Nalezení vhodného pracovního místa předcházelo několik více či méně úspěšných pokusů u jiných zaměstnavatelů. Nyní vykonává činnosti jemu nejbližší. Vypomáhá v zahradě a nejvíc času tráví v kuchyni: očišťuje a krájí zeleninu, připravuje vývary a myje nádobí. Zvládá i logistiku s dopravou. Do Lačnova dojíždí na kole, autobusem, nebo ho bere vedoucí či spoluzaměstnankyně autem.
„Máme otevřeno pátek, sobota, neděle, takže do práce chodím od čtvrtka do neděle. Pracuji asi od 9 do 8 do večera, a když jsou svatby, tak tam bývám i do půlnoci. Je to namáhavé, když jsou hostiny nebo nějaké rezervace,“ se zjevnou hrdostí a nadšením vypráví. Je zřejmé, že prostředí rodinné firmy mu svědčí, a cítí se být jeho součástí. „Šéfovou mám rád. Vydělám si dost, jsem spokojenej. Je tam legrace, obzvlášť o víkendu, když nám pomáhá syn mý šéfový. Myslím, že tam vydržím,“ věří si Filip.
Aby Filip v zaměstnání uspěl, bylo třeba u něho pracovat s osobnostními rysy tak, aby se naučil respektovat autoritu, dodržovat pravidla a pracovat, i když se mu zrovna nechce. Potřeboval k tomu svůj čas a podporu. Té se mu dostalo v sociálně terapeutických dílnách. S pomocí sociální pracovnice se mu podařilo najít a vyjednat práci, která odpovídá jeho schopnostem i představám. „Překvapilo mě, jak si Filip v práci dobře vede, je motivovaný a snaží se. Dokonce, že v souvislosti s ní dokáže překonávat situace, jež by byly i pro zdravého člověka obtížné. Přejeme mu, aby na této cestě vydržel a uspěl,“ řekla vedoucí AC dílen Jaroslava Trmačová.
Štěpánka Dvořáková