28. června 2023
Právě teď
Oblastní charita Polička je tu už 31 let, v současné chvíli skrze své služby podporuje lidi s mentálním a kombinovaným handicapem, rodiny s dětmi v krizových situacích, pěstouny, lidi s duševním onemocněním, lidi bez přístřeší, seniory, lidi se zdravotními potížemi, děti i dospělé v posledních chvílích života. Spolupracuje i s veřejností –třeba skrze Občanskou poradnu, Dobrovolnické centrum nebo Půjčovnu pomůcek. S čím vstupuje od 1. července na post ředitelky Petra Zahradníková?
Jaké bude tvoje první pracovní ráno na postu ředitelky?
Pustím do kanceláře vůni letního rána, uvařím si dobrou kávu, otevřu diář a dveře nechám otevřené.
Výběrové řízení proběhlo na začátku května, stalo se tak poté, co dosavadní ředitelka Eva Skalníková opouští post ředitelky a následuje svého manžela J. Skalníka na diplomatickou službu do Belgie. Ty už dlouho působíš jako zástupkyně ředitelky a ekonomka, takže jsi byla u všech důležitých momentů. Co jste za dobu svojí spolupráce společně s Evou a ostatními vedoucími stihli?
Stihli jsme v posledním roce hodně překotných aktivit, ať už směrem k pomoci lidem, kteří museli odejít z Ukrajiny, tak i směrem k sociálním a zdravotním službám. Povedlo se nám dát jasný obrys vznikajícímu Centru duševního zdraví, které má celookresní působnost. Povedlo se postupnými kroky připravit zářijové spuštění služby most, terapeutické služby, která pomáhá při provázení dětí a rodin při ztrátě blízkého. A mohla bych jmenovat dál, je toho zkrátka za ten pouhý rok hodně, co se povedlo. A možná taky nepovedlo, ale i ten neúspěch nás posunul dál v naší cestě.
A co jsi stihla za posledních 20 let? Přeci jenom, nejsi v poličské Charitě úplným nováčkem.
V létě budu mít „charitní“ kulatiny, oslavím krásných dvacet let. Začínala jsem jako účetní, postupně jsem začala přidávat práci na projektech, jsem zástupkyně. Moje účetní začátky v organizaci s 18 zaměstnanci jsou dnes velmi úsměvné. Rozvoj charity jsem viděla v přímém přenosu, můžu tak na některé věci reagovat rychle a na základě letité zkušenosti, aniž bych nabírala další třeba negativní zkušenost. Zároveň pracuju na tom, abych nestavěla jen na tom, co bylo, ale koukala se i na to, co by mohlo být jinak. Postupem času se tahle malá organizace stala díky svým odborníkům ve službách profesionální organizací, která má v Pardubickém kraji své nezastupitelné místo, a pracuje v ní momentálně 115 lidí. A já jsem mohla být u toho, a i z toho budu čerpat.
A jaké jsou tvoje ředitelské priority? Co je potřeba zařídit a dotáhnout řekněme v příštích dvou letech?
V příštích 12 měsících nás čeká proces dosáhnout administrativně i reálně standardizovaného Centra duševního zdraví ve Svitavách tak, aby bylo finančně i personálně soběstačné. Poté bude na řadě „pečující“ období, kde bych se chtěla soustředit na důkladnou a důležitou péči o stávající zdravotní a sociální služby, pracovníky a podporovatele naší Charity. Tuto oblast vnímám v posledních letech kvůli mohutnému rozvoji trochu opomíjenou.
Jaká byla motivace k tomu založit Centrum duševního zdraví (CDZ) u nás v regionu?
V roce 2006 jsme založili Otevřené dveře pro osoby s duševními potížemi. Po celou dobu v rámci sociální práce spolupracovali s lidmi i s vážnými duševními potížemi. Centrum duševního zdraví bude moci k této sociální práci přidat i zdravotní péči – podporu psychiatrických sester, psychiatra. Tohle zdravotně-sociální spojení je jediné na Svitavsku a důležité je, že lidi podporuje v žití doma, v přirozeném prostředí. Společně můžou jak sociální pracovníci, tak zdravotní část týmu posunout život člověka s duševní nemocí dál – možná až do bodu, kdy nebude péči CDZ potřebovat. Otevřené dveře fungují nadále, soustředí se především na tu sociální práci, jsou návaznou službou.
Čím to, že zrovna Svitavy a co charitu ještě čeká – konkrétně v případě rozvoje CDZ?
Centrum duševního zdraví je službou pro lidi s vážným duševním onemocněním. Teď nás čeká rozvoj zdravotní části – oslovit psychiatry, psychology, psychiatrické sestry. Zároveň musíme vybudovat adekvátní zázemí pro službu, mít schválené zdravotnické zařízení, uzavřít smlouvy se zdravotními pojišťovnami. CDZ sídlí ve Svitavách – jednak proto, že je (a bude) jedinou zdravotně-sociální službou pro celý svitavský region a taky proto, že je terénní službou – tým CDZ spolupracuje s lidmi v jejich prostředí – doma. Z okresního města je zkrátka všude nejlepší dostupnost.
Kde na tak velkou celookresní službu Charita Polička sehnala finance?
Poličská Charita se na spuštění nového CDZ samozřejmě dlouhodobě personálně, finančně a ekonomicky připravovala. Finanční podporu žádáme také po Pardubickém kraji. Jsme ale poměrně akční a aktivní organizace, takže navazujeme i dlouhodobé vztahy s partnery, nadacemi a dárci. I díky dlouhodobé podpoře jednotlivých dárců a jejich důvěře, máme možnosti, jak zkvalitňovat a rozšiřovat služby v našem okolí.
A malá vsuvka: co děláš ty osobně pro své duševní zdraví?
Mám krásné rodinné vztahy, lidi, o které se můžu opřít. A odpočnu si na dobrých rockových koncertech.
Co charita jako zaměstnavatel v Poličce a okolí? Co může nabídnout?
V současné době zaměstnáváme už 115 lidí, tak v tomto směru se považujeme za významného zaměstnavatele. A co můžeme nabídnout? Tak mimo konkurenceschopné mzdy, můžeme nabídnout lidský přístup, uznání poctivé práce ze strany nadřízených, důstojné pracovní podmínky, maximální možnou péči a podporu se strany zaměstnavatele, odborné vzdělávání a duchovní pomoc.
Jak funguje svět sociálních a zdravotních služeb? Ty jsi ekonomka, sice s dvacetiletou praxí na charitě, ale jak se orientuješ ve světě sociálních a zdravotních služeb?
Vycházím z 20letých zkušeností, ale chystám se i stážovat ve službách, abych je poznala blíž i jinak než teoreticky. Sociální pracovníci mají vysokoškolské tituly, poskytují vysoce odborné služby. Sociální práce probíhá u klientů doma, takže se možná může zdát neviditelná. Někdy je dlouhodobá, ale někdy i nárazová – příkladem je třeba sociální poradenství skrze Občanskou poradnu. Někdy stačí, když sociální pracovníci navedou klienta na správnou cestu, ale někdy je ta práce i dlouhodobá – provází lidi třeba když řeší domácí násilí. Ta škála je opravdu pestrá.
Jak bys chtěla, aby lidé poličskou charitu vnímali?
Mým přáním je to, aby lidé vnímali poličskou charitu jako organizaci, která byla, je a bude organizací pomáhající všem, kdo podporu hledají a potřebují. Určitě je na místě vyzdvihnout profesionalitu všech poskytovaných služeb zapojených v nejrůznějších odborných skupinách, což samo o sobě klade velký důraz na kvalitu našich služeb, a především lidí.
Zároveň bych chtěla, aby poličská charita byla vnímaná jako otevřená organizace, byla moderní a důležitou součástí veřejného života – a to i předtím, než ji lidi budou potřebovat (pokud vůbec). Nejlépe to uvedu na příkladu – dlouho spolupracujeme se středními školami v Poličce a konkrétně studenti z gymnázia u nás nedávno byli – strávili 3 dny v Denním stacionáři a AC dílnách, oslovil je také Pavel Šimon, který pracuje s dětmi a rodinami v krizových situacích a některé příběhy jsou prostě silné. Tenhle pohled zevnitř na sociální práci pro ně byl možná překvapující, ale z reakcí víme, že obohacující. Obdobně studenti také reagovali třeba na lidi s mentálním handicapem – že už necítí nejistotu, když se potkají na ulici. Konkrétně studenti ale pro nás pořádají i nejrůznější benefiční akce, dobrovolničí a jsou vnímaví ke svému okolí; a za to jim patří velký dík.
Nejdůležitější jsou ale nakonec stejně lidi – klienti, pacienti, rodiny. Jak „měříte“ úspěch sociální/zdravotní práce? Jak jako charita poznáte, že vaše práce má smysl, dopad?
Jedna věc jsou čísla, ale asi i tím, jak pestrou paletu témat řešíme. U každého klienta, pacienta, rodiny je to jinak. A ten „úspěch“ je především kvalitativní. U pacientů Domácí zdravotní péče je to vyléčením, u domácího hospice je to tím, že dokážeme podpořit při posledních chvílích tak, jak si to člověk i rodina přeje. U sociální práce to hodně záleží na cílové skupině – u člověka bez přístřeší to může být tím, že se v nízkoprahu osprchuje, dostane ošacení, najíst, i podporu sociálních možností. U dalších služeb je podpora dlouhodobá, možná neměřitelná čísly, ale kvalitou života. Je to hledání cest k samostatnosti a spokojenosti. Sociální pracovník je opravdu podporou a ta míra a způsob podpory je fakt široká, individuální.
S poličskou Charitou ale nejsou spjatí pouze klienti. Jak pečujete o vztahy s ostatními organizacemi? Jak důležité tyto vztahy pro rozvoj Charity Polička jsou?
Jsou pro nás klíčové. Vztahy ale potřebují čas, je potřeba o ně pečovat, posilovat je a komunikovat. Pěstovat to, co už tady je a funguje. Bez vnějších vazeb – školy, úřady, firmy, farnost, lidi – by to nešlo. Je, byla a bude to cesta Charity. A jde i o vztahy směrem dovnitř k zaměstnancům, o které se snažíme pečovat. Poskytujeme jim prostor pro vzdělání i supervize, aby mohli reflektovat těžké okamžiky, které v práci zažívají.
Možná i proto poličská Charita dokázala v regionu vybudovat opravdu velké množství služeb pro lidi, kteří se ocitají v nejrůznějších tíživých situacích.
Ráda bych i řekla, že já i minulí ředitelé a ředitelky otevírali dveře široké veřejnosti, všem. I třeba skrze dny otevřených dveří, kulturní a benefiční akce. Ctíme charitní poslání, jsme otevření opravdu všem.
Na závěr: řekla jsi, že budeš ředitelka s otevřenými dveřmi, co to tedy znamená?
Tak na prvním místě myslím samozřejmě pro všechny své kolegy, protože veřejnost bude muset dole zabzučet na zvonek. I při některých jednáních zůstanou dveře otevřené, nemám co schovávat. Je to určité gesto směrem k celkové otevřenosti. Aby lidi a všichni kolegové ani na vteřinu nepochybovali, jestli vlastně mohou vstoupit. Otevřu dveře a zavřu je, až půjdu do důchodu. (smích)
Asi je to komunikační a manažerská výzva.
Být v čele takto velké organizace je velká odpovědnost a já jsem připravena naslouchat, budu ráda za otevřenou komunikaci s týmem vedení služeb.
Často zmiňuješ vztahy.
Ano, jsou pro mě velmi důležité! Dobré vztahy s pracovníky jsou totiž dobrým základem dobře odvedené práce. Je to pro mě gró všech služeb, vycházíme ze stabilního zázemí, což se potom odráží na kvalitě poskytnutých služeb.
Kde se s Charitou Polička můžeme potkat? Co chystáte?
V sobotu 9. září bude závod Jarmila Běhoděje. Na tradičním benefičním koncertu 3. listopadu vystoupí houslista Pavel Šporcl. Na říjen chystáme také oblíbené Dušekvízování a taky, celkem netradičně, otevíráme téma dobrého umírání, s čímž nám velmi pomohl poličský Divadelní klub a kapely Paní věší prádlo a Anopheles.
Chcete víc takových článků přímo do vašeho emailu? Speciální reportáže, příběhy i užitečné praktické informace.
Rádi s vámi budeme v kontaktu. Díky, že jste s námi!
Jak to vypadá? První Novinky si můžete přečíst i tady.
Bývalá ředitelka Eva Skalníková a Petra Zahradníková, tehdy jako zástupkyně ředitelky a ekonomka. (Podzim 2022)
Na 42km trase dobročinného Běhu pro duši (květen 2023)
Eva Skalníková, Petra Zahradníková a Pavel Šimon na cestě na setkání s neziskovými organizacemi a ministrem práce a sociálních věcí (květen 2023)
Loučení s odcházející ředitelkou Evou Skalníkovou
...proběhlo za účasti hostů (p. farář Romportl a p. farář Enderle)
Vlevo nová ředitelka Petra Zahradníková, ředitelka Diecézní charity Hradec Králové Anna Maclová a prezident Mons. Mgr. Pavel Rousek
Bc. Tereza Stříteská
PR&projektová spolupráce, granty, dotace
Tel.: 731 183 505 E-mail: a.EobZ2kakvDVca7VX~z5-2%65pk87j7%5pJ