Cenu za nejlepší dokumentární knihu získala vedoucí hospice Jitka Kosíková
30. října 2022 Aktuálně

Cenu za nejlepší dokumentární knihu získala vedoucí hospice Jitka Kosíková

Gratulujeme! Letošní 26. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava přinesl nejen nespočet dokumentárních filmů, které reflektují palčivé i překvapivé společenské otázky dnešního světa, ale také jednu radost k nám do Charity. Cenu za nejlepší dokumentární knihu totiž získala vedoucí našeho Domácího hospice sv. Michaela a zároveň zdravotní sestra Jitka Kosíková. 

Cenu za nejlepší dokumentární knihu získala publikace Břehy nejsou na dohled Jitky Kosíkové a Marka Uhlíře. Kniha je výpovědí o práci zdravotní sestry v průběhu mise organizace Lékaři bez hranic. Tato mise se věnuje záchraně uprchlíků ve vodách Středozemního moře. Samotná kniha je vystavěna nejen jako deník popisující konkrétní misi, ale pouští nás také do autorčina soukromí, jejich životních pochyb a plánů. To je také jedna z věcí, kterou odborná porota v publikaci ocenila. 

„Oceňujeme upřímnost autorky, která se nebojí v knize otevírat i své stíny. Příběh sestry Lékařů bez hranic mohl dopadnout jako jiné knihy o hrdinech a hrdinkách dnešní doby, kteří jsou tak skromní, až to může zavánět pokrytectvím. Autorka se naštěstí rozhodla ukázat i odvrácenou stranu svého hrdinství a dát čtenářům dost materiálu na to, aby si o ní mohli myslet cokoliv,“ uvedla porota, ve které zasedli kulturní redaktorka Kateřina Kadlecová, dokumentaristka Marika Pecháčková, kulturní publicista Jan Lukavec, moderátor literárního podcastu Záložka Jakub Pavlovský a redaktor Jakub Jetmar. 

Foto: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava

Snad vás možná i nalákáme oficiální anotací ke knize Břehy nejsou na dohled, kterou máme k dispozici a můžete si ji u nás v Charitě koupit 

„Jaké zoufalství musí pronásledovat lidi, kteří se v přecpaném podpalubí vydají na širé moře i s malými dětmi v náručí? Kniha Břehy nejsou na dohled jsou deníkové záznamy Jitky Kosíkové, dětské zdravotní sestry, z práce na misích Lékařů bez hranic. Jejím úkolem je postarat se o lidi ztracené na útěku. Neví, jestli zítřek přinese v gumových člunech zraněné děti, poleptané, nemocné, jestli budou na palubě rodit, jestli bude resuscitovat, neví, kolik dětí povezou na italskou pevninu v kontejneru vyhrazeném pro zemřelé. Vzpomínky na misi ve zhrouceném Středomoří uprostřed humanitární krize střídají postřehy z práce v pediatrickém týmu mobilního hospice Cesta domů a jemné pasáže deníků týkající se Jitčiných vztahů a úryvky – nikdy neodeslaných – milostných dopisů.“