Výročí poličských - Sasanek - se blíží
19. ledna 2021 Aktuality

Výročí poličských - Sasanek - se blíží

V únoru 2011 bylo v Oblastní charitě Polička otevřeno středisko Šance pro rodinu. Toto středisko generuje sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, jeho posláním je podpora rodin s nezaopatřenými dětmi, které jsou v tak obtížné situaci, že potřebují podporu při obnově svých základních funkcí. Služby střediska Šance pro rodinu vychází z individuálních potřeb rodiny a jsou poskytovány v Poličce a spádových obcích především v domácím prostředí rodiny (tzv. terénní služba) a v případě potřeby také v sídle služby na Vrchlického ulici 16 v Poličce (služba ambulantní). Z termínu sociálně aktivizační služba – sas – vznikl vlídný interní název pro službu, které říkáme „SASanky“. Jaké je ohlédnutí za jejich desetiletou prací? Ptám se vedoucího služby Mgr. Bc. Pavla Šimona, který je zároveň předsedou celostátního odborného kolegia sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi.  

Šance pro rodinu začínala v Poličce v Charitě před deseti lety, vzpomeneš si na začátky?

Je to úsměvné, začínali jsme v podkrovní kanceláři s jedním počítačem a jedním šanonem. Ve dvou jsme tvořili potřebné směrnice pro službu. Moc jsme si nedokázali představit, co nás čeká. Důvěra okolních institucí ani rodin nebyla valná. Asi už bych to znovu nebral, ale vzpomíná se hezky.

Koho napadlo založit službu v Poličce?

Určitě v tom měla prsty Markéta Šafářová, která byla v té době ředitelka, ale detailně to nevím. Postupně vzniklo v okolí 12 podobných služeb. Společně jsme pak založili odborné kolegium a společně rostli, učili se vzájemně ze svých chyb a radovali se ze svých úspěchů. I když jich ze začátku nebylo mnoho. Dnes je v republice 56 těchto charitních služeb. Od malých o dvou lidech až po komplexní centra z šesti psychoterapeuty a dalšími terénními pracovníky.

Kdo vám předal zkušenosti? Asi by bylo troufalé jít ze školy hned do terénu.

Nešlo jít hned do rodin. Žádný učený z nebe nespadl. Nejprve jsme se učili u partnerských charitních služeb. Pak jsme měli dlouhodobý kurz u Věry Bechyňové, která byla už v té době a je stále zkušenou vedoucí podobných služeb, psychoterapeutkou a autorkou odborné literatury.

Jak se pozná rodina v obtížné životní situaci nebo v krizi, která by vás měla navštívit?

Navštívit nás může kdokoliv. Dostane kávu nebo čaj a hodinu času našeho pracovníka. Dlouhodobě však může spolupracovat, kdo je v obtížné nebo zátěžové životní situaci a to se právě zjistí u toho hovoru.

Kdo je tedy ten, kdo je na tom opravdu zle?

Panuje mýtus, že v sociální nouzi je jen ten, kdo je na tom opravdu po všech stránkách špatně. Někdo v exekuci, kdo přišel o byt, o práci, má odebrané děti nebo je z nějakého důvodu sociálně vyloučen nebo diskriminován. Ale zárodky těžkostí jsou patrny daleko dřív a pracovník je může pomoci rozlišit a řešit včas. Takže přijít by měl ten, kdo cítí, že nějaká důležitá nebo podstatná věc v jeho rodině se pomalu drolí a neví, co s tím. Možná to ani nedokáže definovat. Když totiž přijde na člověka krize, ztrácí postupně možnosti i schopnosti si o pomoc říci. U rodin je to ještě záludnější. Rodiče totiž dělají přirozeně vše, aby děti měly vše, ve škole nic nepoznali, a přestanou se starat o sebe.  Máme výbornou zkušenost s pedagogy, se sociální odborem i faráři, kteří doporučí rodinám naši službu. Rodiny se někdy ostýchají přijít, a tak jsou zapotřebí odborníci i jiné dobré duše, kteří je k nám dovedou.

Platí se něco za vaši službu?

Peníze by byly pro některé nízko příjmové rodiny vysoký práh. Služba je zdarma. Ale zvažujeme, zda nezavést placené rodinné terapie. Neplacená služba je paradoxně mentální překážkou pro lidi, co finanční zdroje mají, chtějí službu využít a zároveň přispět na Charitu.

Kolik jste měli za těch deset let klientů? A jak lze udržet diskrétní přístup na malém městě jako je Polička?

Pokud nebudete diskrétní, nikdo k vám už nepřijde a můžete to klidně zabalit. To, že mají sociální pracovníci ze zákona mlčenlivost, nikoho nedojme, když to nebudete dodržovat. A k tomu počtu? Je to někde kolem šesti set lidí s tím, že počítám jako jednu osobu i lidi, co přišli opakovaně nebo se s nimi spolupracovalo dlouhodobě.

Co by sis pro službu přál do dalších let?

Přál bych si, aby si rodiče dětí nechali pomoci včas. Doba, ve které žijeme, není pro rodiny příznivá a hned tak lépe nebude. Přál bych si, aby služba pomáhala tam, kde je potřeba.

Pavle, Tobě i Tvým kolegyním, kolegům, patří poděkování za dnes už desetiletou cestu poličské Šance pro rodinu, za její pevné ukotvení v poskytování služeb Oblastní charity Polička. Děkuji Ti za profesní ohlédnutí a upřímné sdílení zkušeností a ze srdce přeji, abyste dosavadní bohaté zkušenosti i nové poznatky mohli úročit ve vaší další smysluplné službě rodinám, které vaši podporu potřebují a potřebovat budou.

Marcela Vraspírová

Více ke službě "Šance pro rodinu" 

Mgr. Marcela Vraspírová

Mgr. Marcela Vraspírová

vedoucí správního střediska
Tel.: 605 758 312 E-mail: 88EmV-54cknC67hgc8m%C%edTaxhTZhaa8FhTj