"Otík" má Charitu rád

"Otík" má Charitu rád

AC dílny Oblastní charity Polička letos slaví deset let provozování služby. Pomáhají přímo konkrétním lidem a nepřímo všem členům pečující rodiny. Jak je tato pomoc pro někoho významná, se dozvíte v následujícím rozhovoru se švagrem a zároveň opatrovníkem mentálně postiženého Slávka, panem Oldřichem Jandlem.

 

Pan Jandl se svojí ženou Janou od roku 2013 pečují o jejího bratra Bohuslava. Ten žil do svých 48 let s maminkou výhradně v obci Trpín. V komunitě byl přijat podobně jako „Otík“ z filmu „Vesničko má středisková“. Mezi lidmi měl své místo i drobné úkoly. – Kuriózní, zábavná a milá postavička. Brali ho. Kromě života na vsi však nic jiného neznal. Když se ze dne na den zhoršil zdravotní stav maminky, rázem se oba ocitli v jiném světě - v Poličce v domě Jandlových.         

Jaké je sžívání a soužití s dospělým člověkem s mentálním postižením?

 

Nelehké. Až po přestěhování jsme poznali, jak je vlastně na tom Slávek mentálně moc špatně. Smekáme před maminkou, která většinu svého života, nesla tíhu péče o něj. My se se Slávkovým postižením sžíváme pořád. Pořád nás překvapuje a staví před nečekané situace. Nemůže za to, jen je to těžké vždy předvídat, přijmout a reagovat.

Jaké jsou největší obtíže, které v péči o něho musíte řešit?

 

Je to jeho absolutní závislost. Slávek vykoná a udělá, co se mu řekne, ale bez vašeho impulsu neudělá nic. Například bude sedět u plné sklenice vody a žíznit, pokud mu neřeknete: „Napij se.“ A tak je to se vším: S jídlem, hygienou, denním režimem, oblékáním, náplní času, zábavou, prací. Je jako dítě v těle padesátníka. Nemusím asi vysvětlovat, jak je to pro nás, kteří jsme již také v letech, vyčerpávající.

Pomáhají Vám v tom nějak AC dílny, kam Slávek dochází?

 

Ty nás zachránily! Darovaly nám 8 hodin denně pro sebe. Můžeme oba s manželkou chodit dál do práce. Nemusíme žít ve strachu, co se doma děje. Po pravdě, být jenom se Slávkem, bychom psychicky dlouho nevydrželi. Takhle se o tu starost podělíme.

S Charitou jsme se na mnoha věcech domluvili. Pokud to jen trochu šlo, vyšli nám vstříc. Například, zajistili pro Slávka nadstandardní službu, doprovázení do AC dílen a zpět, protože ho po cestě jeden člověk šikanoval.

A jak dílny pomáhají Slávkovi?

 

Je mezi svými a cítí se tam bezpečně. Spolupracuje na výrobě moc hezkých věcí. Máme jich plný dům. Nenudí se, je o něho postaráno. Pořád se ho snaží něčemu novému učit. Zažívá tam běžné situace jako zdraví lidé: vztahy, radost, naštvání, pochvalu i napomenutí…A má moc rád personál.

Opravdu poznáte, že je Slávek spokojený?

 

Samozřejmě. Když je vše v pořádku, je klidný a rád povídá, co ten den zažil. Když se mu něco nelíbí, mlčí jako zařezaný. To pak z něho musíme páčit, co se stalo. Většinou jde o nějaké dohady a rozpory mezi klienty. Ale to k životu také patří.

Udělal za čtyřletou docházku nějaký významný posun?

 

Rozhodně. Z vesnického kluka se přeorientoval na městský život. Například se chce lépe strojit. Dbá o sebe. Také se naučil chodit přes přechody a orientovat se v nejbližším okolí. V Charitě si našel nové kamarády a přičichl ke spoustě různých druhů práce. Moc rád vaří ve cvičné kuchyňce. S námi i s Charitou na výletech také navštívil spoustu míst mimo Poličku.

Myslíte, že by se mohl dostat ještě dál?

 

Asi ne. Spíš to bude horší, protože stárne. On toho moc neumí. Nezná a není schopen se naučit ani barvy, neumí číst, dokonce nerozliší ani co znamená „nahoře“ a co „dole“. A splete si vajíčko s cibulí. Ale je pracovitý. V dílnách má nejraději broušení dřeva. To smirkuje tak horlivě, že ho doma někdy bolí ruce, až mu je musíme namazat. V poslední době celkem vytrvale zkouší skládat puzzle.

Mohly by pro Slávka AC dílny udělat víc?

 

Proč? Co dělají, úplně stačí. Nepožadujeme nic jiného, než aby do nich mohl docházet, co nejdéle to půjde. Snad jenom - chtěli bychom jejich radu, kdyby se zdravotní stav jednoho z nás změnil, a přestali bychom být schopni se o Slávka starat. To je ještě úkol, který máme před sebou.

Co byste doporučil lidem postaveným před problém, který jste před čtyřmi lety řešili vy?

 

Rozhodně se obraťte na Charitu. S důvěrou. Jde to řešit.

Děkujeme za rozhovor

Štěpánka Dvořáková