Jak je v domě? Málem po mně…

Jak je v domě? Málem po mně…

Vedoucí Nízkoprahového denního centra Oblastní chairty Polička se na prahu zimy zamýšlí nad situací lidí bez domova na Poličsku a možnostmi pracovníků nízkoprahu.

Přicházím do druhého charitního domu něco po osmé. Sháněla jsem ještě krájený chleba a polévku. Co kdyby přišli „ti naši“ hned ráno. Při otevření vchodových dveří zrychlím – samozřejmě už jsou tady a tři naráz. Trochu se mračím na kolegyni, že vůbec vpustila do zařízení všechny, ale potom se nedivím. Současně dochází i další kolegyně. Jsme v „plné polní“ a 50 minut máme s našimi bezdomovci co dělat.

Paní X je už několik dní nemocná, bere antibiotika, nemají kde být, kde se normálně vyspat. Uchýlili se s manželem – panem X do neobydleného, nevytopeného objektu. Mají tam v jedné místnosti na zemi papírové obaly, matrace, deky. Elektřina tam samozřejmě není, takže žádné jídlo si neohřejí. Minulou zimu tam s mužem žili také tak.

Paní X je dnes velmi zbědovaná, nemá ani chuť nic jíst. Jenom se vysprchovala. Má teplotu a je jí na omdlení. Manžel se rovněž osprchoval, oholil a najedl. Ohřátou polévku a slabou kávu si berou ještě s sebou na svoji studenou ubikaci.

Dnes s sebou přivedli i paní Y. Je u nás poprvé. Prokazuje se občanským průkazem. Říká, že je jí hrozná zima. Osprchovala se a najedla. S přítelem přišla o jakýsi podnájem, jak říká. Strávili noc ve studeném objektu s manželi X. Ptám se, jestli se měli v noci čím přikrýt? „Máme jenom jednu peřinu.“ Odchází s díky a nese si od nás péřovou deku, kterou nám někdo daroval. Její partner prý řeší nějaké ubytování jinde, ale asi se k nám také zastaví – trochu se umýt. (Přišel odpoledne).

Po odchodu lidí vše dezinfikujeme, větráme „nevyvětratelné“, pokračujeme v práci a naše kolegyně vymývá úzkou chodbičku se sprchou a WC našeho provizorního zařízení. Jak dlouho ještě takový nápor ustojíme?!

Řeč čísel - v roce 2010 jsme měli za rok 61 kontaktů s lidmi v obtížných podmínkách, bez přístřeší; v roce 2011 – 53 kontaktů; v roce 2012– 106; v roce 2013 – 136; v roce 2014 – 73 kontaktů (probíhala rekonstrukce domu a nízkprah byl 5 měsíců uzavřen); v roce 2015 zaznamenáváme již 171 kontaktů a do 10. listopadu letošního roku máme 209 kontaktů s potřebnými.

Rozděluji mimořádnou potravinovou pomoc, kterou nám poslali z potravinové banky. Lidé na ulici se začínají sdružovat do skupinek, lépe zimu přežijí, lépe seženou potřebné. Kooperují... Jedna hromádka z potravin tam, kde mají lidé šanci si na kamnech něco uvařit, ač elektřina je odpojena. Druhá hromádka potravin těm, kteří mohou využít jen studené konzervy a chleba, topeniště v objektu nemají. Pro ty je jediné teplé jídlo u nás.

Pod kamerou najednou vidím, že si nějaká žena sedá na chodbě na zem. Opírá si hlavu o radiátor a je jí špatně. Jdu za ní na chodbu, rychle se zvedá a belhá se s ruksakem ven. „Přijdu zítra“, zašeptá. Nemohu jí zadržet… Nemáme noclehárnu, navazující služby pro lidi bez domova, systém bydlení, jež by jim umožnil nastartovat z jejich lidského dna a zoufalství.

Teď zde máme nainstalovány kamery. Ano, pro zvýšení naší bezpečnosti je to dobře, ale situaci s lidmi bez domova to nevyřeší.

Trend narůstání počtu lidí bez bytu, majetku, nešťastných a agresivních je prokazatelný. Víme o nich, pravidelně informujeme veřejnost.

Jak dlouho si ještě kompetentní orgány budou myslet, že náš region nepotřebuje noclehárnu s řádným režimem sociální služby? Naši klienti se nepodřídí pravidlům běžné ubytovny, někdo s nimi musí pracovat, aby se odrazili a vypořádali s vlastní  krizí. Jinak budeme mít tyto lidi, kteří nemají co ztratit, na ulici. Jejich počet evidentně narůstá. Uvědomujeme si potenciál nebezpečí?

Jana Flídrová